Slavili 28. říjen v roce 1939… a byli Němci zabiti

Václav Sedláček na místě zemřel. Jan Opletal byl těžce raněn a po několik dnech podlehl svému zranění. Jejich pohřby měly jedno společné. Pod kontrolou gestapa musely proběhnou v tichosti. I po smrti byli tito naši hrdinové, kteří za s vlast položili své životy, německé hrůzovládě nebezpeční.

Zatímco MUC. Jan Opletal byl v minulosti a je i v současnosti s úctou vzpomínaný, jméno Václava Sedláčka zapadlo téměř v zapomnění. Jeho oběť časem mizí z našich myslí. A to je krajně nespravedlivé!

Václav Sedláček v Praze zahynul. Praha by měla, jak jsme přesvědčeni, pojmenovat po něm nějakou ulici nebo náměstí. Náš mrtvý hrdina si zaslouží mnohem více než pamětní desku, než nějaké místo po něm pojmenované. Vzpomínku na něj bychom měli oživit tak, aby se k nám vrátil a žil s námi. Aby další české generace znali jeho životní osud, jeho lásku k vlasti, za níž položil svůj vlastní život.

Naši hrdinové, všichni bez rozdílu, mají v české vlasti svůj trvalý domov. Pokud na ně budeme zapomínat, nebudeme mít žádné hrdiny. Opustí nás a my jako národ zahyneme s nimi.

Dr. O Tuleškov